Vycházet ze svých komfortních zón
O diecézní synodě s Růženkou Ambrožovou
Rozhovor s Růženkou Ambrožovou, členkou synodního týmu, společně s Vlastou Kadlecem v synodní radě zodpovědnou za téma "misie" (z cyklu Ptáme se členů synodní rady, Zpravodaj plzeňské diecéze 4/24)
Co pro tebe osobně znamená diecézní synoda a kam by nás měla dovést?
Diecézní synoda je pro mě výzvou, jak kráčet společně v různosti darů a povolání, zkrátka umění být spolu v naší diecézi. Přípravný proces je již v plném proudu a nyní začíná velmi důležité období naslouchání farnostem a dalším zdejším uskupením věřících. To je i pro mě příležitostí k vzájemnému naslouchání, respektu, spoluzodpovědnosti, ochotě být pro druhé a nikoho nepřehlížet. S tím se člověk nerodí a je třeba se tomu učit ve společnosti i v církvi – dříve nebo později.
A k čemu to všechno bude? Sama nevím. Nějaké cíle jsou již vytyčeny – vize tří základních synodních otázek – rádi bychom zůstali v hledání co nejkonkrétnější. Ale vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha (Jan 3,8) a doufám, že i se samotnou synodou, jejími účastníky včetně těch, kdo se za ni modlí. Tedy především nechat se vést Duchem a netáhnout to svou silou do svého vysněného cíle, ale roztáhnout plachty a plout po větru.
Tvým úkolem v rámci synodní rady jsou, ještě s Vlastou Kadlecem, misie. Ten pojem máme často spojený s misiemi v exotických zemích. Je podle tebe naše diecéze takovou exotickou zemí?
To je pro mě milý úkol a doufám i pro Vlastu ;) Dnešní misie už nejsou spojené s kolonizátory jako kdysi. Misie, nebo raději dnes mluvme o našem misijním poslání, to je každodenní život církve, který je odpovědí na Boží volání, ať už ve světě, v Evropě, v Plzni nebo na Prusinách. Papež František nám často připomíná, že bychom všichni měli být Ježíšovými učedníky a zároveň misionáři. Kolem nás je tolik lidí, kteří hledají smysl života, potřebují pocítit Boží lásku, blízkost a naději, zakusit Kristovu přítomnost v osamocení a bolestných situacích. A nejsou daleko, každodenně je vídáme, žijí i vedle nás. Takové misii nás učil Ježíš, všímat si sester a bratří kolem sebe a vycházet ze svých komfortních zón „ke vzdáleným“. A v rámci diecézní synody se zaměříme u nás na hledání různých cest, které přivádějí „ty vzdálené“ k setkání s Kristem.
A k té exotice: Určitě žijeme v misijní zemi. V naší diecézi jsme jako křesťané výraznou menšinou ve společnosti a možná působíme „navenek“ trochu jako exoti. Ale že by proto byla naše diecéze exotickou zemí?? :-)
Jsi tváří, která stojí za e-mailem [email protected], kam může kdokoli napsat své podněty, názory a připomínky. S čím vším se na tebe mohou lidé obracet? Co nejčastěji řešíš?
Potvrzuji, že e-mail [email protected] je tu hlavně pro vás! Doposud jsme řešili organizační záležitosti (volby synodních delegátů, modlitební síť přímluvců, komunikaci se synodním týmem, synodní radou a poradci). Teď vstupujeme do období mapování situace naší diecéze, tak věřím, že bude vhodným nástrojem naslouchání rozmanitým hlasům v naší diecézi. Tak prosím zůstávejte v kontaktu se svými synodními delegáty, pište a hlavně popisujte, co u vás volá po změně a co se naopak nabízí k inspiraci!
