Právě dnes, 28. října 2023, je to přesně deset let, kdy biskup František zaslal svůj Osobní list biskupa všem věřícím plzeňské diecéze Credidimus caritati (28. 10. 2013). Pamatuji si, že v mé tehdejší farnosti v Chebu tento list vzbudil značnou pozornost a vyvolal velká očekávání. 

Svoji reakci na tento list jsme pak začali těmito slovy: "Když jsme v neděli 3. 11. v kostele naslouchali Vašemu 'Pastýřskému listu o evangelizaci k zahájení diskuze o budoucnosti naší diecéze' a když jsme při odchodu z kostela každý dostávali přímo do ruky Váš dopis, jen velmi mlhavě jsme tušili, že zde asi jde o něco u nás zatím neslýchaného. Až když jsme si Váš dopis četli v klidu svých domovů, začalo některým z nás docházet, že tady nejspíše nejde o nějaké řečnické otázky, jejichž jediným úkolem je připravit nás na vyslechnutí si již předem daných odpovědí. Najednou jsme měli před očima biskupa – pastýře – který se s námi, prostými věřícími, dělí o své nejistoty, hledání a obavy a skutečně nám chce naslouchat zcela osobně."

A tak jsme se pustili do série setkávání, debat, naslouchání, přemýšlení, modliteb a sepisování.

Nejprve jsme se nad biskupovým listem sešli spolu s asi dvaceti farníky a farnicemi při našich farních dnech a v první části tohoto setkání jsme se dělili o tyto naše první osobní reakce při četbě listu. Později jsme se sešli s asi třiceti farníky na farním fóru zaměřeném na konkrétní otázky z biskupova dopisu. Nakonec jsme z této série farních setkání a naslouchání v pastorační radě 30. ledna 2014 sepsali pár stránek nazvaných "Budeš mít poklad v nebi..." aneb Restituce jako šance (ke stažení ZDE) a odeslali na biskupství. Tam zatím přicházely další osobní reakce i odpovědi z některých dalších farností, které byly po čase shrnuty do dvou sumářů - shrnutí společných reakcí od farností či pastoračních rad a shrnutí osobních reakcí od jednotlivců. Podrobně jsou vám tato shrnutí doplněná o příklady jednotlivých podnětů k dispozici ke stažení ZDE (farnosti) a ZDE (jednotlivci). 

Níže přináším závěrečné sumáře odpovědí.

  •  
    1. Co můžeme udělat pro to, aby se o Kristu dozvědělo více lidí v našich farnostech?

    Shrnutí reakcí farností: Zdůrazňuje se evangelizace vlastním dobrým příkladem každého v tom prostředí, kde žije. Farnost by měla být otevřená i pro nekostelní lidi v místě, nabízet jim přístupné duchovní aktivity a účastnit se toho, co pořádají ostatní. Důraz by měl být kladen na službu církve veřejnosti: charitu, péči o nemocné atd. Je také třeba podporovat službu laiků v církvi.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: Evangelizace je věcí celé farnosti – včetně kněží. Většinou nezazněly přímo výzvy k evangelizačním akcím (ve smyslu přímého hlásání kérygmatu), spíš k nízkoprahovým aktivitám, které by měly co nabídnout i těm, kdo se nepovažují za křesťany. Silná je i výzva ke spolupráci farností s aktivitami obcí, ke spoluzodpovědnosti za společenský život. Veřejnost musí vědět, že farnost jí slouží. Musíme být v očích veřejnosti srozumitelní. Důraz je kladen i na prezentaci církve v médiích.

  •  
    2. Jak udělat z našich far místa setkávání a vyjít naproti těm, kteří Lásku Boží nepoznali?

    Shrnutí reakcí farností: Důležité je prostředí, které vládne ve farnosti: vztahy mezi věřícími musí být příkladné. Farní společenství se musí stát živým a aktivním společenstvím, které má co nabídnout. Ve farnostech by se měly pořádat aktivity zaměřené na stmelení vztahů mezi lidmi. Dříve, než se začne evangelizovat, by měli lidé v obci vědět, že farnost jim slouží a vytváří přívětivé prostředí. Pořádat akce zaměřené na nekostelní lidi: přednáška známých osobností, Noc kostelů atd.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: Zazněly výzvy k tomu, aby fary sloužily i jako otevřený prostor pro aktivity, které mohou něco nabídnout i nevěřícím lidem. Ty by neměly být jen záležitostí kněží, ale i laiků, kteří mohou nabídnout ke službě své vlastní znalosti či dovednosti. Kostely by měly sloužit i ke koncertům, vhodným představením atd. Základními kameny farností by měly být menší společenství věřících. Vzájemná úcta a respekt mezi členy církve (zvláště vztah kněží a laiků). Z dopisů vyplývá, že v mnoha farnostech se kromě bohoslužeb se nic dalšího neděje v kostele ani na faře.

  •  
    3. Co udělat pro to, aby naše srdce hořelo při setkání s Kristem jako u postav z evangelia?

    Shrnutí reakcí farností: Snaha o prohloubení vlastního duchovního života, doplňování náboženského vzdělání. Měla by se podporovat malá modlitební společenství ve farnostech, pamatovat na rodiny s dětmi. Důležité jsou duchovní obnovy a exercicie. Role kněží, jejich otevřenost a duchovní život jsou nezastupitelné.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: Měli bychom se zaměřit se na vzdělávání kněží i laiků: cykly katechezí a přednášek. Ve farnostech by se měl podporovat vznik malých společenství.

  •  
    4. Jak odbourat předsudky vůči církvi u těch, kteří říkají: „Kristus ano, církev ne“?

    Shrnutí reakcí farností: Církev by měla sloužit navenek, nejen se zaměřovat na své vnitřní potřeby a problémy. Otevřít život farních společenství pozváním na aktivity farnosti, účastnit se a podílet na společných akcích. Církev by se měla také snažit vytvářet jiný mediální obraz. Měla by být naprosto transparentní.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: Církev by měla sloužit navenek, nejen se zaměřovat na své vnitřní potřeby a problémy. Měla by se také snažit vytvářet jiný mediální obraz. Měla by být naprosto transparentní.

  •  
    5. Jak hledat finanční zdroje pro zajištění fungování farnosti a diecéze?

    Shrnutí reakcí farností: Ekonomika diecéze musí vycházet z celkové dlouhodobé strategie vývoje diecéze, na spravování majetku se musí podílet odborníci. Je třeba stanovit priority, co se bude podporovat, dělat vše tak, jak doposud, bude neudržitelné. V případě potřeby by kněz měl mít částečné civilní povolání.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: Většinou je projevena ochota na chod církve přispívat. Pak ovšem musí být hospodaření naprosto průhledné a věřící musí mít možnost se k investicím vyjadřovat. Vícekrát byla vyjádřena neochota přispívat na plat kněze, který ve farnosti nic nedělá nebo se k lidem chová hrubě či přezíravě. Diecéze i farnosti by měly šetřit a zbavovat se nepotřebných nemovitostí. Jeden z diskutujících navrhuje v rámci úspor spojovat farnosti a kněze soustředit do větších center. Nepodcenit kontrolu zacházení s církevním majetkem. Objevil se i názor, že po důchodcích a lidech s malými příjmy nelze chtít, aby podporovali církev. Jiný názor se podivuje nad tím, proč by se mělo šetřit především na laických zaměstnancích, když jsou mnohdy pro chod farnosti stejně nepostradatelní jako kněží. Příspěvky na chod farnosti by měly být podmíněny funkčním společenstvím.

  •  
    6. Jestli a jakým způsobem změnit systém odměňování?

    Shrnutí reakcí farností: Farnosti budou ochotné podporovat kněze, který jim bude obětavě sloužit a konkrétní výdaje, o nichž budou mít přehled. Tomu by mělo ale odpovídat, že laici ve farnosti budou mít větší pravomoci se k nakládání s majetkem vyjadřovat. Kněží pobírající důchod, by neměli dostávat plat.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: K tomu, jak odměňovat zaměstnance, se vyjádřil jen malý počet diskutujících. Upozornili, že je třeba zohlednit i místo, kde kněz nebo laik žije, každé místo vyžaduje jiný typ výkonu. Jiný diskutující vyžaduje personální audit a odměňování dle výkonů a zásluh, bez ohledu na věk kněze. Další diskutující navrhují zaměstnávat kněze jen na částečný úvazek a laiky na dohodu o provedení práce.

  •  
    7. Jestli jít cestou biblického desátku?

    Shrnutí reakcí farností: Názorů na desátek se vyskytlo jen málo: jeden pisatel by byl ochoten přispívat, ostatní uznávají, že lidé budou muset na chod církve přispívat více než dosud. V lidech stále přežívá socialistické myšlení, hned platit desátek nebo se pravidelně na něčem podílet je moc velký skok.

    Shrnutí reakcí jednotlivců: Názory na desátek jsou rozdílné: někteří by se mu nebránili, jiní se obávají, že by mohl lidi odradit od navštěvování bohoslužeb. Je možné však jej zavést pouze za předpokladu fungujícího společenství a transparentnosti jeho využití. Z jednoho příspěvku velmi silně zaznělo, že je neetické chtít desátek po lidech s velmi malým příjmem (zvláště důchodcích), kdy např. tisícikorunu mohou z desetitisícového platu velmi postrádat.

Věřím, že v praktickém rozhodování diecézního vedení i biskupství jako celku tyto podněty přinesly nějaké ovoce. V roce 2014 na tuto iniciativu nepřímo navázal pastýřský list biskupa Františka o otevřených farách a sběr nejrůznějších podnětů a praktických zkušeností z farností. Bylo však třeba počkat ještě několik let, než takovéto synodální procesy začaly být brány vážně i v nejvyšších patrech naší církve a než papež František v roce 2021 inicioval celosvětovou Synodu o synodalitě.

A na tu nyní naváže i naše diecézní synoda, která se bude ptát téměř na totéž, na co se před deseti lety ptal již biskup František v Credidimus caritati. A budeme doufat že s tím rozdílem, že na její odpovědi budou navazovat i konkrétní praktické kroky a strukturální reformy diecéze, které obětavou službu mnoha jejích služebníků a služebnic poskytnou podporu a uspořádání odpovídající dnešní rychle se měnící společnosti. 

Petr Hruška

Související texty a články: